workshop (23.5.)

Nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál. Pro cizince, který proniká do tajů češtiny je těchto sedm slov skoro jako mantra. To jest podstata české gramatiky, která zprvu budí u cizinců hrůzu, ale která jim zanedlouho navodí pocit vítězství- a to když se například naučí užívat  slovo pivo ve všech jeho podobách ( piva, pivu, pivem). Vedle těchto záludností se ale studenti v našich kurzech přiučí i tomu, kdy vykat a tykat, proč mají muži v dubnu právo používat pomlázku, kdo je to Cimrman nebo třeba i to, jakou souvislost má Karlův most a vajíčka. :) Sociokulturní kompetence jsou totiž nedílnou součásti jazykové výuky. Gramatika musí jít ruku v ruce s poznáváním kultury, zvyků a stereotypů. A jestli jedno z témat vede na žebříčku oblíbenosti - je to z mého pohledu zaručeně jídlo.


Někteří cizinci se díky tenkých průvodcům domnívají, ze česká kuchyně rovná se svíčková se šesti, popřípadě vepřové koleno, zapít to pár pivkama a navrch becherevku. Teda ne, že by se tenhle scénář nezakládal dílem na pravdě, ale každá česká hospodyňka ( i kuchtík- abysme byli genderově korektní:)) samozřejmě ví, ze české kuchařky skrývají mnoho dalších dobrot. A i o těch se studenti v kurzech CLT dozví, a co víc - některé i ochutnají. Protože české tradice a zvyky je vždy zábavnější si vyzkoušet než o nich jen povídat. Vždyť už Konfucius řekl: " Slyším - vím, vidím  - pamatuju si, dělám - rozumím." Zažít neco z české kultury mají studenti možnost na CLT workshopech. Jeden z nich proběhl v květnu a téma bylo lákavé - česká kuchyně.

Za páteční večer tak studenti stihli vyrobit český chlebíček, dozvěděli se co jsou štramberské uši, imaginárně vařili, naučili se nový český recept, a taky potěšili chuťové pohárky.  A bylo toho mnohem víc. Zatímco venku lilo jako z konve, v prostorách CLT se ochutnávalo, vařilo, smálo, soutěžilo a polemizovalo, které české jídlo je to nejlepší. Ukázalo se, že tolik obávané olomoucké syrečky studenty celkem zaujaly, ale více si přece jen pochutnávali na nakládaném hermelínu. A přínos byl ten večer oboustranný ( ostatně to tak je i na lekcích). Lektorky se totiž dozvěděly spoustu vychytávek a receptů z kuchyní z různých koutů světa. I prostory se pro ten večer proměnily -  a to když jsme na konci workshopu všichni zamířili do improvizované restaurace. Na stolech, kde se jinak připravují domácí úkoly se objevily jídelní lístky, místa propisek zaujaly vidličky a nože a z lektorek se na chvíli staly servírky. Studenti pak ukázali, že objednat si v restauraci v češtině pro ně už zdaleka není problém. A tak si všichni pochutnali na českém evergreenu- jahodových knedlících. Byl to prostě příjemně a uzitecně strávený večer. Studenty prý workshop inspiroval a některá jídla chtějí brzy vařit doma. Jak se jim to povedlo se třeba dozvíme na jednom z dalších workshopů.