Typická vánoční lekce

Vánoční lekce patří v jazykových školách většinou mezi poměrně oblíbené a to u všech úrovní studentů. Začátečník se raduje z nových termínů, mezi které bezesporu patří slova jako „jmelí“, „vánočka“ nebo „cukroví“, pokročilejší student může v plné šíři využít svůj verbální potenciál a konverzovat o tradicích a zvycích v jeho zemi. A lektor je spokojený, že se lekce nese v příjemném a leckdy i svátečním duchu a není třeba se stresovat s gramatickými nevyzpytatelnými jevy češtiny. Tolik teorie… jak však zkušenosti ukázaly, praxe vypadá leckdy jinak.Christmas lessons are usually quite popular in language schools with students at all levels. A beginner enjoys the new terms, which undoubtedly include words such as "jmelí (mistletoe)", "vánočka (Christmas cake)" or "cukroví (Christmas sweets)", the advanced student can take advantage of the full range of his vocabulary and talk about the traditions and customs of his native country. The lecturer is satisfied that the lesson is carried out in a pleasant and sometimes even festive spirit and there is no need to stress out over the grammatical phenomena of the Czech language. So much for the theory ... but as experience has shown, the reality is different.

Vezměme si tedy čistě hypotetickou lekci, ve které chce lektor začít nenucenou konverzací o tradicích a zvycích, které se dodržují v rodných zemích studentů, poté navázat obrázkovou slovní zásobou, pokračovat praktickou ukázkou českých tradic a celou lekci zakončit poslechem českých koled. Vše vypadá jasně, sváteční atmosféra bude podpořena domácím cukrovím a troškou svařeného vína – úspěch zaručen. Nebo ne…?

Na úvod lekce je studentům nabídnuto malé pohoštění (terčem zájmu se stává především svařené víno, které obzvláště studenti z nejmenované severské země přivítají s nadšením) a vznesena otázka: „Jak slavíte Vánoce u vás doma?“ Dobře naladěný lektor najednou zjišťuje, že jeho nadšení není sdíleno všemi studenty – ukáže se totiž, že Vánoce nejsou univerzálně oblíbeným svátkem (s čímž mělo být samozřejmě ze strany vyučujícího počítáno, v předvánoční euforii byl však tento fakt opominut). Stačí, aby se v lekci vyskytl náctiletý student, který z principu odmítá veškeré tradice, a pracně vybudovaný koncept se začne hroutit. Dalším oříškem bývají studenti s absolutně odlišným kulturním zázemím, kteří k danému tématu zkrátka nemají co říci - s touto alternativou se naštěstí dá pracovat mnohem lépe než se stávkujícím teenagerem. Po úvodní konverzaci (která byla v některých případech kratší, než bylo zamýšleno) tedy lektor s ulehčením rozdá obrázky, které mají studenti spojit s pojmy. Po chvíli ticha, kdy všichni poklidně pracují, se najednou ozve zdánlivě nevinná otázka: „Jaký původ má slovo jesličky?“ Několik párů očí upřených na rodilého mluvčího na klidu moc nepřidá… situaci nakonec zachrání rychlé vysvětlení a nabídnutí cukroví, popřípadě dalšího svařeného vína. Po etymologické vsuvce konečně následuje praktická část lekce – podle indicií uhodněte české vánoční tradice. Mezi indicie patří purpura, svíčky ve skořápkách ořechů a miska vody, vánoční františek, pantofel, zlaté prasátko, jablíčko a rybí šupiny. Studenti vypadají zaujatě, zkoumají předměty a hádají. Lektor je spokojen, protože lekce má konečně tu správnou atmosféru – až do chvíle, kdy zjistí, že františek odmítá hořet a jedna studentka se rozkýchala po přivonění k purpuře. Nevadí, vše jistě zachrání vánoční koledy! Vybrat tu správnou sice nebylo nejjednodušší (pokud se člověk chce vyhnout slovům jako „nebožátko“, „kožičky“, „líčka“, „dudlajdá“, „rozjímejte“ nebo „salaš“, tak nemá moc na výběr), ale nakonec se lekcí rozléhá Neckářova „Půlnoční“, většina zúčastněných vypadá spokojeně a někteří dokonce i trochu dojatě. Svátečně naladěni si nakonec všichni připíjí (ať už vínem nebo jen symbolicky) a přejí veselé Vánoce a šťastný nový rok. Studenti se loučí a lektor si oddychne – přeci jen se poslední lekce roku nakonec vydařila!